Výrobce: Česká Zbrojovka, národní podnik, Strakonice

Další čistokrevná Číza ve sbírce – ČZ 150 C neodpružená verze  rok výroby 1950

Pořízena v nálezovém stavu od původního majitele, který jí nechal zapomenutou ve stodole. Samozřejmě dávno odhlášená. Takže Milan je jejím druhým majitelem. Motocykl prošel  kompletní renovací. Bylo nutné všechny lakované díly  nechat opískovat, obrousit, nakitovat a dát do laku. Barevné provedení  je uděláno tak jak měl původní majitel, tedy černá, přičemž nádrž šedo černá. Dále linky, vyjímaje kaslíků, které má tento neodpružený typ bez linek a i tvarově se liší od pozdějších typů.  Sedačka zůstala původní. U motoru se dělala generálka, t.j. dělal se výbrus, nové písty, kroužky a ložiska. Kupovaly se nové výfuky, ráměček světla, parabola a nové chromované ráfky včetně nového výpletu. Původní pneu nepoužitelné, takže dány nové značky Heidenau, kromě Mitasu jediný výrobce, který vyrábí požadovaný rozměr. Rovněž bylo nutné udělat novou elektriku. Renovace trvala  celý rok 2007. Oživení proběhlo zcela hladce. U celé řady 150 C jsou největším problémem motorky teplé starty. Moc kilometrů najeto nemá. Byla na startu jízdy veteránů na motosrazu RACK REYD a závodu do vrchu KNOVÍZ. Do tradičních Tachlovic se ještě nepodívala, ale zřejmě ji to v roce 2013 čeká. V podstatě  je nejetá a bude třeba ji zajet. Renovace vyšla co se týče dílů a laku na cca 17 -18.000 Kč samozřejmě hodiny práce nepočítaje.

Typ c je přímým nástupcem typu T. Začal se vyrábět v roce 1950 . První série motocyklů ČZ 150 C měly zadní kolo neodpružené. Lze říci, že každá série byla z hlediska konstrukčního a barevného provedení originálem.

  V zásadě existovaly tři základní typy: tzv. "lidová verze", "základní verze" a "vývozní verze". "Lidová" verze se od "základní" lišila zejména nahrazením chromu barvou.   Obecně se výbava, barevné kombinace, linkování i použití chromu mohou lišit dle okamžiku výroby konkrétního motocyklu. ČZ 150 Typ C přišel na svět v roce 1949 po boku sto pětadvacítek. Stopadesátka byla dodávána na náš trh o něco později, ale zato neprocházela tak dlouhou vývojovou etapu jako sto pětadvacítky. První verze přišla bez odpružení zadního kola. Stopadesátka byla na první pohled naprosto stejná se sto pětadvacítkou jen s rozdílem v motoru, který získal větší vrtání válce spolu se změněnými převody a karburátorem. Dvoudobý vzduchem chlazený motor měl tří rychlostní převodovku a spojku v olejové lázni. Získal velmi povedený design, který měl velice vhodně vyřešen kryt karburátoru spolu s filtrem sání s přívěrou pro studený start. Setrvačníkové magnetko mělo dvě světelné cívky, které tlumila tlumivka ukrytá v přední masce světla. Třetí cívka  sloužila pro zapalování a byla přímo vyvedena zapalovacím kabelem ke svíčce. K zastavení motoru sloužil knoflík, který po zmačknutí zkratoval celou zapalovací soustavu. Tento šikovný knoflík se nacházel v pravém krytu motoru hned pod 

Historii zakončila stopadesátka v roce 1953 .